Historie farního kostela v Úpici

   Chrám sv. Jakuba Staršího, dříve gotický, stojí v severozápadní části náměstí. Byl původně dřevěný a první zprávy o něm spadají do 14. století. Při požáru v r. 1625, který zachvátil celé městečko, lehl celý kostel popelem tak jako všechny domy na náměstí, ale již krátce po ohni se připravovala jeho obnova z milodarů a sbírek konaných v Úpici a všech přilehlých obcích. Stavba byla zahájena v r. 1627 a ukončena v r. 1629. Postavena byla také fara a v letech 1640 - 1644 zvonice na západní straně kostela, odděleně, vše ze dřeva. Během dalších sedmdesáti let potřeboval kostel nutně opravu a k té se přikročilo, když r. 1692 zemřel farář P. Martin Pelikán a z jeho pozůstalosti byl kostelu přiznán podíl 1793 zlatých. Nový kamenný chrám byl postaven v letech 1698 - 1705 stavitelem Jiřím Schottem z Broumova a dne 18.10.1705 vysvěcen biskupem Tobiášem Bekrem. Protože se v té době nemohlo pohřbívat na hřbitově prostírajícím se kolem kostela, byl zřízen nový hřbitov nedaleko náměstí. Nejvíc se o vše zasloužil nový úpický farář P. Martin Benedikt Hůlek, který dal vlastním nákladem na novém hřbitově postavit také kapli zasvěcenou sv. Michaelovi Archandělovi, zřejmě na památku svého otce Michala Hůlka. Kostel sv. Jakuba je barokní jednolodní stavba s trojboce zakončeným presbytářem, s obdélníkovou sakristií po severní straně a obdélníkovým přístavkem po jižní straně. Nad oběma jsou v patře oratoře a v západním průčelí hranolová věž. Presbytář i loď je sklenuta valivou klenbou s výsečemi rámovanými plochými štukovanými žebry, ve vrcholech klenby jsou čtyřlistá štuková zrcadla. V lodi je tříramenná zděná kruchta, podklenutá a zaklenutá valivou klenbou s výsečemi, vlastní hudební kruchta je dvoupatrová. Hlavní oltář je z doby kolem r. 1730, monumentální, sloupový, portálový, později několikrát renovovaný, se soudobým obrazem sv. Jakuba od Petra Brandla a se sochami sv. Jana Apoštola, sv. Rozálie, sv. Anny a sv. Prokopa. Po obou stranách jsou chórové stolice, bohatě vyřezávané z doby po r. 1700 a nad nimi po severní straně socha sv. Anežky, kterou věnoval r. 1925 charitativní spolek Anežka a pochází od firmy A. Vogel z Halu a na jižní straně socha Panny Marie Bolestné. Boční oltář sv. Čtrnácti pomocníků na severní straně s obrazem od I. Russa z Trutnova je z r. 1780, ale také v pozdějších letech renovován a přizpůsoben hlavnímu oltáři. Jeho sochy sv. Josef a sv. Jan Nepomucký jsou z r. 1931 a byly posvěceny 18.10.1931 biskupským notářem Mons. A. Svatošem zároveň s kostelem po jeho vymalování. Malba kostela byla tehdy zadána Františku Kudrnovskému z Prahy dle památkového úřadu, započalo se s ní 9.8. a ukončena byla 15.10.1931 nákladem asi 44000 Kč. Při pozdějším malování, které bylo v r. 1946 svěřeno firmě Břetislava Kafky z Červeného Kostelce, byly figurální malby zachovány, byl pouze přidán nově znak Úpice a znak diecézního biskupa. Malby zobrazují sv. čtyři Evangelisty s jejich atributy a Proměnění Páně na hoře Tábor. Na jižní straně kostela je oltář zasvěcený Panně Marii Lurdské a po stranách oltáře jsou sochy sv. Terezie z Lisieux a sv. Aloise, které byly dodány firmou Františka Stadníka z Olomouce dle italské školy v roce 1930. Proti bočním oltářům jsou umístěny sochy sv. Anny, jak vyučuje Pannu Marii jako dívenku a Pána Ježíše ze zrušených oltářů sv. Anny a Božského Srdce Páně, které neměly umělecké ceny a byly již hodně poničené, takže byly po vnitřních úpravách kostela v sedmdesátých letech odstraněny. V lodi jsou zavěšeny krásné staré obrazy v kasulových rámech - sv. Václav a sv. Florián, na kterém je zobrazeno hořící náměstí s kostelem, vzpomínka na požár z r. 1625, také od malíře I. Russe z doby kolem r. 1755, původně oltářní. Další starobylou památkou je cínová křtitelnice z r. 1665 s raně barokní figurální výzdobou a barokní kazatelna z r. 1704 od A. Seidla z Trutnova. Velmi cennou kampanologickou památkou je zvon Jakub s šestiramennou korunou z r. 1625 od významného zvonaře rudolfínské doby Martina Schrettera z Hostinného. Zvonu se sice nedotkla rekvizice obou světových válek, ale nyní, po 380 letech je vážně ohrožen a proto se musí přikročit k nezbytným opravám. Ve shodě s požadavky památkové péče se o jeho záchranu postará zvonař P. R. Manoušek ze Zbraslavi nad Vltavou. Za hlavním vchodem kostela je velká tepaná mříž od uměleckého kováře Z. Vítka ze Rtyně v Podkrkonoší. Lavice z modřínového dřeva jsou dílem úpických řemeslníků - truhláře J. Kuťáka a řezbáře F. Kubíčka a v r. 1925 nahradily lavice z r. 1625. Několik postranních čel těchto starých lavic dal tehdejší duchovní správce děkan P. Josef Vojtěch přibít na památku na zábradlí v hlavní chrámové síni, která vede na věž. Pod kruchtou vedle zpovědnic se nalézají sochy sv. Antonína a sv. Judy Tadeáše. V roce 1979 zhotovil Vilém Pokorný z Úpice oltář čelem k lidu. Použil k tomu části ze zrušeného oltáře sv. Anny a vytvořil tak důstojný oltář přizpůsobený hlavnímu oltáři. Na přelomu let 1943-1944 došlo při úpravě náměstí k přemístění sochy Panny Marie na sloupu z r. 1724, který připomíná Braunovu školu v Kuksu, ze středu náměstí ke kostelu a k přemístění velkého železného kříže s kamenným podstavcem, vambeřický vzor z r. 1846, k hlavnímu vchodu kostela. Fara v nynější podobě pochází z r. 1823. Původní dřevěné stavení obnovené po požáru bylo tak zchátralé, že muselo být v r. 1676 zbořeno a znovu postaveno v r. 1684. To sloužilo do r. 1822, kdy bylo zbořeno, ale již v následujícím roce byla postavena nová, tentokrát již cihlová budova. Nalézají se v ní olejové obrazy několika bývalých duchovních správců. V letech 1986-1989 byla provedena generální oprava kostela, na které se vedle odborných pracovníků zúčastnili v hojném počtu i farníci se svým duchovním správcem. 

Zpracovala RNDr. Dolores Bouzová

Významná data

1625 - požár náměstí i kostela

1627-1629 - postaven nový dřevěný chrám

1698 - 1705 - byl postaven nový kamenný kostel. Dne 18.10.1705 vysvěcen biskupem Tobiášem Bekrem.

1823 - byla postavena farní budova